Battlefield 3 se neoficiálně zakotvil na špičce potravinového řetězce v oblasti multiplayerových vojenských stříleček. Ne, že by sem tam nevykoukl nějaký nedodělek či připomínka, ale celková povaha negativ na této složce hry vypovídá o zatraceně dobře propracovaném a hlavně komplexním multiplayeru, kde se najde prostor pro hráče s různými preferencemi, návyky a vlastně i cíli. Dokonce, když si hráči konečně zvykli na to, že scout není sniper, od nějž se čeká celokolové zakempování na jednom místě a spokojené ostřelování, při němž jen kynete z nedostatku pohybu, dala se i tahle třída postupem času pořádně do pohybu.

Když tedy přišlo DLC Back to Karkand, které dostali majitelé limitované edice zdarma a ti ostatní si jej musí či spíše mohou pořídit, vyvstala otázka, zda půjde jen o celkem opomenutelný přídavek nebo hru o něco skutečně funkčně rozšíří. A po několika týdnech prohánění se po oněch čtyřech mapách mohu zodpovědně prohlásit, že bez diskusí a debat je tohle DLC pro každého fanouška Battlefieldu 3 takřka nutné. Co tedy v tomhle balíčku dostanete?

4x klasika

Jasnou jedničkou jsou čtyři mapy, které jsou více či méně upravenými variantami oblíbených kusů z předešlých her série. Titulní mapou je samozřejmě nejoblíbenější mapa hráčů Battlefield 2, Strike at Karkand. Ze všech mi přišla nejméně upravená (samozřejmě kromě vizuálního kabátku, ale o tom snad nemá cenu mluvit), což ale pramení právě z oné velké obliby. Proč opravovat něco, co funguje? Pár malých změn zde najdete, ale obecně platí, že pokud jste Strike at Karkand hráli často, budete zde jako doma.

Naopak, u Wake Island jsem viděl největší změny, což ale pramení i z toho, že jej mám primárně zafixovaný z Bf 1942. Nyní je Wake celkem výrazně zmenšený, najdete tu jen 3 capture pointy (u 32 hráčů conquestu, což mi přijde na tuhle mapu jako maximum, pokud si nechcete šlapat po hlavách, ale i to má své kouzlo), ale překvapivě se mi to nezdálo být mínusem. Hodně k tomu přispívá plocha mapy a minimum konstrukcí, což vizuálně i z hlediska dynamiky střetu mapu rozšiřuje. Jde o všem o velmi odlišný zážitek, než je Karkand, vynikající hlavně specifickou městskou zástavbou.

Mapa Gulf of Oman prošla také velkými změnami. Přibyly budovy, takže pro pěchotu je pohyb ve městě snadnější (ale zrádnější) a pro vozidla je obtížnější danými pasážemi projíždět. Je to ale na rozdíl od Wake velmi rozlehlá mapa, takže pokud vám spoluhráč ujede s vozidlem, budete jej asi proklínat. Hodně tak nahrává boji s vozidly a bez problémů v Ománu najde pohodlný domov i plná skupinka 64 hráčů.

Sharqi Peninsula je pak mým nejoblíbenějším kusem z celého balíčku (a jak už to tak bývá, kusem, kde nejvíce umírám). Nejde jen o to, že vypadá opravdu nádherně a to, že barevné spektrum společně s celkovou kompozicí vás musí uchvátit. Jde o celkový tah a dynamiku střetu, dobré využití převýšení a městské zástavby.

Ostatně, když už jsme u zástavby, do map bylo přidáno hodně zničitelných budov. Opravdu hodně. Vážně není problém rozmašírovat blok paneláků. U ryze městských map tak bojiště na konci připomíná trosky válkou zdevastovaného města. A není třeba zdůrazňovat, jak moc se tím zvyšují taktické možnosti hráče, stejně jako nároky na něj. K čemu se schovat v budově, když po vás jde tank nebo chlap s RPG? Celkový dojem ze všech čtyř map je pro mne jednoznačně pozitivní. Dodávají původní hře ještě něco navíc, hlavně flexibilitu a prostor tam, kde se mohly původní mapy nezdály být úplně perfektní (hlavně boj v městské zástavbě).

Back to Karkand Gameplay Trailer

 Hračky do zásoby

V DLC najdete i nová vozidla, zbraně a jeden mód. Když začnu od posledního, Conquest Assault je příjemná variace na Conquest, v němž má jeden tým všechny body a druhý mu je musí odebírat. Nesymetrické módy jsou vždy zábavné a u tohoto tomu není jinak. Co se týče vozidel, jde asi o nejslabší část balíčku.

F-35 VTOL zatím moc obliby mezi piloty nenabral, protože vertikální prodlévání z vás dělá velmi snadno zničitelný cíl a jeho rychlost je nízká. BTR-90 je klasický obrněnec, nic zvláštního a nového. Vše tak zachraňuje závěrečná dvojka. DPV bugina je děsivě rychlý stroj vhodný na obchvaty, bleskové obsazování a kryje vás asi jako kus papíru. Nakládací vozítko je pak příjemný vtípek, v němž asi většina lidí zemře, ale když už s ním někoho zabijete... je to nehorázná zábava.

Nové zbraně jsou zahrnuty v systému úkolů. Vždy za každé povolání odemykáte zbraň za splnění určitých úkolů. Tedy třeba deset vzkříšení, k tomu pár zabití... většinou se reflektuje jaké povolání máte. Tady mám připomínku, že náročnost je trochu nevyvážená. FAMAS pro assaulta jsem měl prakticky hned, ale proboha, dostat někoho s opravářskou sadou (Engineer), to byl úkol takřka nad mé síly.

Skvělé je, že zbraně nejsou přesílené, snad jen ten FAMAS musel být brzy trošku upraven. Naopak skvěle vyhovují základní myšlence hry – najdi si, co ti vyhovuje. Nikdo vám nezaručí, že puška na posledním místě v seznamu vám zajistí dvojnásobek zabití jen svými statistikami. Ne, tady jde o pocit ze střelby, o to, jak hrajete. Osobně jsem třeba zůstal u rozhodně ne poslední A-91 a s danými úpravami je to moje jednička. A vy si možná najdete novou mezi těmi odemykatelnými.

Podtrženo, sečteno, Back to Karkand je skvělý přídavek, u nějž se ani po delším testování nezačaly ukazovat nějaké díry, kudy by utekla kočka. Pokud Bf3 hrajete v multiplayeru pravidelně, není důvod, proč si DLC nepořídit.

- petriskiller13